Básnické intermezzo I

Na začiatku som avizoval, že na blogu bude aj poézia. A napokon, už aj bola - úryvok z Poeovej básne, hoci ako súčasť článku...

Z času na čas teda pridám nejaké hodnotné a / alebo zaujímavé verše, ktoré budú spĺňať estetické kritériá čierneho (temného) romantizmu. Prečo? Lebo poézia je šľachtičnou slova. Preto. Lebo je krásna. Lebo! Vedená srdcom génia, je to ten najväčší div literatúry, ba možno i umenia vôbec.

Naša prvá zastávka v ríše poézie budú básne s tematikou upíra a vampirizmu.

Vampýr

Moje milé děvče věří

neoblomně a pevně

dávným věroukám

své zbožné matky;

ale lidé u Tisy ještě

po hajducku slyší na vampýry

přinášející smrt.

Jen počkej, křesťanečko,

ty mě budeš mít ráda;

já se ti pomstím,

a dnes u tokajského

se ve vampýra proměním.

Víno tě sladce ukolébá a já

vysaju z tvých krásných lící

čerstvý, svěží purpur.

Když se pak úlekem probereš

a já tě políbím,

políbím tě jako vampýr;

až se celá roztřeseš

a vláčná mi klesneš do náručí,

podobna duši zemřelé,

pak se tě zeptám:

Je má věrouka lepší

než víra tvé dobré matky?

(Heinrich August Ossenfelder)

Táto báseň je zrejme prvou na svete, kde sa spomína vampír. Pochádza už z roku 1748(!).

Upír tu vystupuje ako symbol dravej orgiastickej sexuality a hedónistického života. V protiklade k slušnému kresťanskému žitiu, v ktorom si človek odopiera bezuzdné slasti. Hrdina sa na konci pýta, a pýta sa hlavne samého seba cez otázku kladenú vlastne čitateľovi, či nie je lepšie nebrániť sa telesným rozkošiam, čo prináša neviazaný život. Upír je však v tejto básni v metaforickom zastúpení žiadostivý muž, ktorý ukradne dievčaťu nevinnosť, pripraví ju o panenstvo. Je to zvodca, zhýralec... ako vidíme, vampirizmus sa zrejme od počiatkov spájal so živočíšnou sexualitou. Poživačný človek bez zábran je prirovnávaný k príšere z legiend a povestí. Báseň dokladá aj to, že za domovinu upírov bolo považované Uhorsko, príp. Rumunsko.

Ďalšia ukážka pochádza zo slávnej a prelomovej zbierky Kvety zla:

Upír

Ty, která jako zabiják

v mé bědné srdce vnikla jsi mi,

ty, která - mocí silná tak

jak horda běsů s čáry svými -

se v pokořeném duchu mém

teď roztahuješ se svou vládou,

ty, bídnice, s niž spoután jsem

jak odsouzenec se svou kládou,

jak se hrou umíněný hráč,

jak tupý pijan se sklenicí,

jak s červy mrcha v šachtě tlící,

buď zatracena, mrtva radš!

Já meči říkal, aby, hbitý,

mi pomoh´volnost získat zpět,

a v zbabělosti, zapřev city,

jsem o to prosil i ten jed.

Žel, meč a jed se zamračily

a s pohrdáním řekly jen:

"Ty nejsi hoden, pobloudilý,

být z toho jařma vymaněn.

I kdyby tě snad naše síly

upíra tvého zbavily,

tvé polibky by za chvíli

tu jeho mrchu oživily!"

(Charles Baudelaire)

V tejto básni zas predstavuje pre nešťastne zaľúbeného a márne túžiaceho muža upíra žena. Je to jeho nedosiahnuteľný objekt lásky a túžby. Neopätovaná láska a šialená túžba, ktorú k nej pociťuje z neho akoby vysávala život. Tá femme fatale je jeho súkromným upírom a nevie sa z jej moci vymaniť. Pomyslenie na ňu ho zraňuje a ničí natoľko, že uvažuje dokonca nad vraždou. Chce sa uvoľniť z pút otroctva vášne a túži po slobode, vie však, že ani vražda by mu nijako nepomohla, pretože túžbu živenú jeho predstavami nedokáže oslabiť ani smrť, a pretože bez nej ani nedokáže žiť. Je to bezvýchodiskový stav, z ktorého niet úniku. Táto báseň je výborným príkladom osudovej ženy, ktorá má moc pohltiť a stráviť svoju obeť. A nakoniec sa nedá hovoriť ani o láske ako takej, ale o šialenej posadnutosti.

A ešte jedna zo zbierky, v podobnej tónine:

Proměny Upírovi

Ta žena, jako had na roštu zmítajíc se

a ňadra v korsetu si dráždic o kostice,

chrlila ze svých úst dvou jahodových rtů

proud těchto horkých slov se čpěním mošusu:

- "Ó, já mám vlhké rty a znám se v dovednosti,

jak všeho svědomí se člověk v lůžku sprostí.

Vysuším každý pláč na prsou vítězných

a starcům vyloudím na tváři dětský smích.

Ten, kdo v mé nahotě mě vzhlédne bez závoje,

má ve mně nebesa, lunu a slunce svoje.

Já tolik z rozkoše, můj drahý znalče, znám,

že v tom, když v náručí již muže objímám,

či dávám zubům v plen svá ňadra v slastné chvíli,

cudná a nestoudná, slabá a plna síly,

jsou s to v té posteli, vší vášní zemdlelé,

se pro mne zatratit i sami andělé!"

A když mi vyssála již morek ze všech kostí

a já se stočil k ní, pln děsné ochablosti,

chtě vděčne zlíbat ji po jejich něžnostech,

neviděl jsem tu nic, než hnisem slizký měch!

Jat hrůzou, zavřel jsem hned oči v rozechvění,

a když jsem po chvíli je pootevřel zření,

ležely na místě té loutky, z níž šel strach,

jež měla na pohled spoušť krve v zásobách,

jen zbytky kostlivce, jež v zmatku kmitajíce

skřípaly jako štít či jako korouhvice,

houpané sem a tam zlým vichrem na tyči,

když v zimě za noci v tmách náhle zafičí. 

(Charles Baudelaire)

Aj v tejto básni je upír synonymom pre dravý sexus. A práve na tejto básni si môžeme uvedomiť, že rozdiel medzi ženou vampom a vampírom sa naozaj stiera.

Podobne pôsobivých básní existuje však viac... Možno zas niekedy nabudúce!

(autor ilustrácie, ktorá sa volá jednoducho a výstižne Upír je Philip Burne-Jones)